Jak se vytvářejí vzpomínky

A. Kódování (vštěpování)

Informace do paměti ukládáme v různé formě, např. vizuální, akustické, sémantické (viz výše). Akustická forma bývá při učení výhodnější než vizuální. (Výjimkou jsou malé děti, pro které je díky schopnosti přesného obrazu ukládaného do paměti - výhodnější vizuální forma. Proto také vynikají v hrách jako je pexeso.)

K lepšímu zapamatování a uchovávání informací paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější.

Pro zapamatování nových informací je také klíčový spánek, protože při něm dochází ke konsolidaci (=integraci do již existujících schémat) nových paměťových stop.

B. Uchování (uložení)

Pro uchování informací je efektivní, když jsou informace v nějakém smysluplném celku. Snadněji vybavitelné a reprodukovatelné jsou informace, které pro nás mají význam a ten je dán motivací, osobními potřebami či spojením se silnějším citovým zážitkem. Dále si lze lépe zapamatovat to, co se člověk učí záměrně systematicky, promýšlením učiva a spojováním s příklady a s praxí. Naopak mechanicky vštípené informace z paměti rychleji mizí, nelze je vybavit, tj. dekódovat.

Zapomínání samotné je vlastně vyhasínáním nervového spoje. Nepoužíváním systematicky nedostatečně zařazené informace probíhá vytěsněním do nevědomí.

Výzkumem zapomínání se zabýval německý psycholog Ebbinghaus. Jeho bádání v oblasti bezesmyslových slabik vedlo k objevu tzv. Ebbbinghausovy křivky zapomínání. Podle ní nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu, zatímco množství zapomenutého po 5 dnech a po měsíci se už liší jen málo.

C. Vybavení

K vybavení používáme asociace. Rozlišujeme dva typy vybavení:

1) znovupoznání: rozpoznání podnětů a jejich odlišení od nových a neznámých

2) reprodukce: proces rekonstrukce zapamatovaného Reprodukce může být nepřesná, lide mají tendence svoje vzpomínky doplňovat.