Když se řekne Alzheimerova choroba, většině lidí se vybaví slovo demence — a není to daleko od pravdy. Alzheimerova choroba je totiž nejčastější formou demence, která postihuje zejména starší populaci. Ve vzácnějších případech (10 %) se však může projevit už mezi 30. a 50. rokem života. Toto onemocnění popsal v roce 1906 německý psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer, po kterém byla choroba o rok později pojmenována.
Alzheimerovou chorobou trpělo či trpí mnoho známých osobností – například francouzský skladatel Maurice Ravel, autor slavného Bolera.
Historicky první pacientkou, u níž byla nemoc diagnostikována, byla Auguste Deterová. U této ženy se projevily příznaky, jako byla chorobná žárlivost, postupná ztráta paměti, paranoidní představy, sluchové halucinace a nakonec rozvoj těžké demence.
Alzheimerova choroba vzniká v důsledku ukládání patologických bílkovin v mozku, které postupně způsobují odumírání mozkových buněk.
V počáteční fázi se nemoc projevuje krátkodobými výpadky paměti – nemocný si například nepamatuje, co chtěl udělat, kam položil klíče nebo co měl včera k obědu.
Zpočátku to může působit zcela běžně, protože určité zapomínání je pro člověka přirozené.
Postupem času se ale přidávají další příznaky – poruchy orientace v čase a prostoru, zhoršení řeči, neschopnost plánovat nebo řešit složitější úkoly.
Nemocný může začít dělat chyby při oblékání, zanedbávat osobní hygienu nebo se chovat podivně či agresivně.
V pokročilém stadiu nemoc postupuje natolik, že pacient ztrácí schopnost mluvit a chodit, trpí inkontinencí, nepoznává své blízké a je zcela závislý na ošetřovatelské péči.
Člověk s Alzheimerovou chorobou si příznaky obvykle uvědomuje jen v počáteční fázi. Později ztrácí náhled na své chování, má tendenci nedostatky zakrývat a racionalizovat (například si vymýšlí vysvětlení, proč se ztratil nebo něco zapomněl např. „Neztratila jsem se, šla jsem tam úmyslně, protože jsem se měla sejít se svojí kamarádkou.“ apod).
Na první pohled mohou příznaky působit nenápadně – nemocný dokáže vést běžnou společenskou konverzaci, ale při konkrétní otázce (např. „O čem byl včerejší televizní pořad?“) si často nepamatuje odpověď a může si ji vymyslet. Musíte navíc znát správnou odpověď, protože nemocní si často přesvědčivě vymýšlejí.
Na problém se často přijde až v zátěžové situaci – například při úmrtí partnera, rozvodu nebo ztrátě zaměstnání, kdy se projeví neschopnost reagovat přiměřeně a organizovat běžný život.
U člověka s Alzheimerovou chorobou si můžete postupně všimnout, že se opakovaně ptá na stejné věci, zapomíná, co se stalo nedávno, nebo má pocit, že žije v minulosti.
Často hledá ztracené předměty, vypráví opakovaně stejný příběh, ztrácí se při cestě na známá místa (například do obchodu) či zapomíná na domluvené schůzky.
Dalšími projevy mohou být neschopnost vyjádřit se, nákupy zbytečně velkého množství věcí, zapomínání přísad při vaření, ztráta zájmu o dřívější koníčky nebo ukládání věcí na neobvyklá místa.
Tyto projevy jsou varovným signálem a důvodem pro vyhledání okamžité lékařeské péče – čím dříve se nemoc diagnostikuje, tím větší je šance zpomalit její průběh.
Alzheimerovu chorobu zatím nelze zcela vyléčit, ale moderní léčba dokáže zpomalit její rozvoj a prodloužit období lehčího stadia onemocnění.
Čím dříve se s léčbou začne, tím lepších výsledků lze dosáhnout – nemocný může déle zůstat soběstačný a udržet si dobrou kvalitu života spolu se svými blízkými.
Bohužel více než polovina případů bývá diagnostikována až v pokročilejším (středním či těžkém) stadiu, kdy jsou možnosti léčby omezenější.
Terapie obvykle zahrnuje nejen léky ovlivňující činnost mozku (včetně přípravků s extraktem z Ginkgo biloby), ale také psychologickou podporu a pomoc sociálních pracovníků.
Komplexní přístup pomáhá pacientovi i rodině lépe zvládat každodenní situace a zachovat důstojný a kvalitní život co nejdéle.